Pocta Anthropoidu
Obětavá pomoc stovek českých vlastenců byla o to cennější, když si uvědomíme, že všichni bez výjimky věděli, že svou činností riskují vlastní smrt a vyvraždění svých rodin. Šlo o příklad absolutní a nezištné pomoci na samé hranici lidských možností.
Historici to dnes vidí takřka jednohlasně a jednoznačně: jen zásluhou stovek domácích spolupracovníků a podporovatelů Anthropoidu byl odstraněn jeden z nejvýkonnějších a nejnebezpečnějších mužů třetí říše.
Ale českoslovenští váleční parašutisté, to nebyli jen Kubiš s Gabčíkem – tedy skupina Anthropoid – ale též skupiny Silver A a Silver B, které měly své vlastní, zejména zpravodajské, úkoly. A dalších 37 výsadkových operací s nasazením 121 parašutistů. 37 připravených a řízených londýnským zpravodajským odborem plukovníka Františka Moravce. Mezi jinými šlo o výsadky Carbon, Potash, Bioscop, Embassy, Wolfram, Tungsten, Clay, anebo Platinum-Pewter.
V rámci východní fronty se pak jednalo například o diverzní, partyzánské a zpravodajské skupiny Smrt fašismu, Národní mstitel nebo Doktor Miroslav Tyrš. Dnes, 18. června, si všechny tyto hrdiny každoročně připomínáme.
Proč právě v tento den, který je mimochodem i významným dnem České republiky?
Protože právě v tento den se v roce 1942 v kostele sv. Cyrila a Metoděje odehrál tvrdý a památný boj mezi příslušníky SS a gestapa a sedmi československými parašutisty z výsadků Anthropoid, Silver A, Out Distance, Bioscop a Tin.
Tento boj měl dvě roviny, chceme-li, dvě pomyslné fronty: Za prvé šlo
o obranu empory a kůru kostela třemi z těchto parašutistů, Opálkou, Kubišem a Bublíkem která trvala asi dvě hodiny, za druhé se pak jednalo o německé dobývání krypty bráněné zbylými čtyřmi parašutisty - Gabčíkem, Valčíkem, Hrubým a Švarcem. Celý boj trval sedm hodin a stál život všechny parašutisty – šest jich spáchalo sebevraždu, jeden z nich, Jan Kubiš, zemřel na následky utrpěných zranění. Němci byli nuceni do akce nasadit okolo 800 vojáků. Šlo o Ersatz-Bataillon SS „Deutschland“ a SS-Wachbataillon Prag. Měli enormní zájem zajmout parašutisty živé – přivedli do kostela i zrádce
a udavače Čurdu, který do krypty volal: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo.“ Odpovědí mu byla palba a jasná odpověď: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“ Každoročně v tyto dny pořádám, spolu s kolegy z Českého svazu bojovníků za svobodu v čele s doktorkou Müllerovou, pro středoškolské studenty akci, která zahrnuje shlédnutí Sequensova legendárního filmu, návštěvu Ruzyňské jízdárny – a právě i návštěvu cyrilometodějského kostela a krypty se sugestivním, a přitom vysoce odborným výkladem.
Z desítek ohlasů vím, že se pro většinu studentů jedná o naprosto zásadní životní zážitek, který jim dodnes zůstává v paměti.
Připomeňme si tedy dnes, v době, kdy se nestydatě přepisuje historie, zejména ve vztahu k druhé světové válce, a kdy se plíživě rehabilituje nacismus, ono závěrečné zvolání našich parašutistů:
„Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme!“
S úctou na Vás vzpomínáme – a děkujeme!
Jiří Kobza, člen Oblastní organizace ČSBS Praha-západ a poslanec PSP